Čas Velikonoc v dobách Keltů. Podobné zvyky?

Podívejme se na období jara a dnů kolem křesťanských Velikonoc očima Keltů.

Na začátku února, kdy světla i tepla valem přibývá a začíná doba předjaří, přišel čas starého keltského svátek Imbolcu.
Kult slunce poté zdůrazňovaly obřady v čase jarní rovnodennosti a cyklus ukončoval svátek Beltine na přelomu dubna a května. V přírodě začíná vše kvést, zvířata vyvedla první mláďata.

Ohně v hlavní roli

Beltine znamená v keltské řeči zářicí oheň. Zlí duchové jsou definitivně zahnáni pryč, vítězí síly pozitivního rázu.
Všechny keltské oslavy byly doprovázeny ohněm jako díkůvzdáním za teplo a světlo, poskytované v zimním čase.

Uctívání ohně se postupem času přeměnilo na svěcení svící hromniček, na velikonočních svící paškálů, pálení „jidáše“, svěcení ohně v sobotu před chrámy až po tzv. pálení čarodějnic a planoucí hranice ohňů filipojakubských.“ 
A v jarních měsících najdeme ještě více podobných obřadů u Keltů a křesťanů.

Čas půstu, čas očisty těla

Začátek února považovali příslušníci keltského kmene za čas vhodný pro očištění těla. Nastávalo období přirozeného půstu, neboť docházely zimní zásoby potravin. Na druhou stranu zde byly první možnosti využití čerstvých bylin.
Krátce po únorových Hromnicích přichází i přísný čtyřicetidenní půst křesťanů. Křesťané slaví svátek Uvedení Páně do chrámu. Lukášovo evangelium připomíná opět kult nového světla: Ježíš je světlo k osvícení národů.

Zuzana Schneidewind

Na Velký pátek straší a o Bílé sobotě vše očistí oheň

Jsou vejce od bioslepic zdravější?

Add a Comment