Historie ovocnických spolků v Čechách a na Moravě
Historie ovocnicnických spolků sahá až do roku 1770.
Dne 23. dubna 1992 došlo při Výzkumném ústavu ovocnářském v Holovousích ke znovuobnovení samostatné profesionální ovocnářské organizace zastřešující pěstitele ovoce a školkaře v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku – vznikla Ovocnářská unie České republiky.
Jako první se ovocnictvím v našich zemích začala věnovat v rámci jedné ze svých třinácti odborných sekcí v letech 1770–1778 Společnost pro orbu a svobodná umění pro království České, která byla v roce 1778 přeměněna na C. K. Vlastenecko-hospodářskou společnost pro království České.
Tato společnost měla své odbory v jednotlivých krajích a okresech. Dalším byla Zemědělská rada (1873–1945). Byla zřízena úředním výnosem namísto zrušené C. K. Vlastenecko-hospodářské společnosti pro království České.
Rada byla původně pouze německá a v roce 1890 byla rozdělena na českou a německou Zemědělskou radu. V rámci této rady byl roku 1820 založen Ovocnický spolek pro Království české v Praze. Vzorem pro založení samostatného spolku byl moravský Pomologický výbor, který vznikl již roku 1816.
Roku 1877 byl v Praze založen Obstbaumzuchtverein für das Königl. Böhmen, který byl v roce 1880 změněn na Ovocnický spolek pro království České (z počátku úřadoval oboujazyčně). V roce 1919 byl název změněn na Československou ovocnickou společnost a následně v roce 1928 na Československou jednotu ovocnickou.
Na Moravě vznikl v roce 1900 Moravskoslezský ovocnický spolek a na Slovensku roku 1922 Slovenská ovocinárská spoločnosť. Tyto spolky měly od roku 1928 své zastoupení jak v předsednictvu, tak i v ústředním výboru Československé ovocnické jednoty v Praze. ( Vmoravském i slovenském spolku se sdružovali i vinaři).
V roce 1921 čítala členská základna 2000 členů, v roce 1945 to bylo 5000 profesionálních členů (organizace nesdružovala zahrádkáře).
Dne 2. prosince 1949 bylo úředně nařízeno rozpuštění Ovocnické jednoty – toho dne zemřel její dlouholetý jednatel Ing. Jan Opatrný. Později vznikl Jednotný svaz českých zemědělců (JSČZ).
Ovocnický odbor při JSČZ (1945–1954)
Při novém hospodářském a politickém uspořádání našeho státu se postupně ukazovalo, že organizace hájící hospodářské zájmy jednotlivých odvětví zemědělské výroby nejsou nutné, a došlo proto k rozpuštění odborných organizací. Bylo jich 11, mezi nimi Československá ovocnická jednota a Zemědělské rady pro království české a markrabství moravské. Nově se vytvářely příslušné odbory při JSČZ. V Praze byl založen ovocnický odbor, ale zakládání poboaček v okresech probíhalo velmi pomalu, a proto pobočky Ovocnické jednoty neukončily svou činnost ihned v prosinci 1949. Nově vytvořený odbor nebyl příliš funkční a z řad ovocnářů vytvořených Jednotnými zemědělskými družstvy (JZD) a ze státních statků se ozývaly hlasy po vytvoření nové ovocnářské organizace.
Krušná 50. léta
Některé okresy zřídily z vlastní iniciativy Ovocnické komise, které byly k dispozici příslušným pracovníkům zemědělských odborů ONV. V červenci roku 1954 byly ustanoveny Krajské ovocnářské komise s pobočkami ve všech okresech. Tyto komise přenášely usnesení a příkazy do ovocnářské praxe, tehdy už jmenovitě ovocnářské velkovýroby JZD, státních statků i ovocných školek. V letech 1956–1957 došlo ke sloučení zahrádkářských a ovocnářských organizací.
Dne 29. září 1957 proběhl v Praze ustavující sjezd Československého svazu zahrádkářů a ovocnářů. Byly ustaveny krajské a okresní výbory. V rámci ministerstva zemědělství byly utvořeny dva odbory – zahrádkářský a ovocnářsko-vinařský. Ovocnářský odbor byl tedy ustaven, ale vzhledem k tomu, že ve třicetičleném předsednictvu připadlo na zástupce profesionální ovocnářské velkovýroby jen šest míst, bylo jasné, že je toto zastoupení nedostatečné a že se budou v příští době řešit především otázky zahrádkářské. V té době byly již na celém území ČSSR utvořeny JZD, došlo k socializaci vesnice a tedy k zásadní změně produkčního zemědělství i ovocnářství.
Velkoprodukce ovoce se postupně soustřeďovala jen do některých JZD a státních statků, které mnohdy ani nebyly členy svazu. Původní plán ministerstva zemědělství, aby ve svazu bylo zastoupeno i produkční ovocnářství, se stal iluzorním. Po éře zakládání a stabilizace výroby byl název svazu v listopadu 1979 změněn na Český zahrádkářský svaz.
Československá zemědělská akademie (ČZA)
Československá zemědělská akademie byla založena 28. prosince 1924 jako vrcholná vědecká organizace československého zemědělství. Její součástí byl i III. odbor pro zahradnické vědy. Jedním z jejích jednatelů byl Dr. Karel Kamenický. Začátkem padesátých let byla ustavena Ovocnická komise ČZA, která v období zrušení Ovocnické jednoty i Jednotného svazu českých zemědělců navrhovala a řešila ovocnické problémy. V roce 1962 byla Zemědělská akademie dočasně sloučena s Akademií věd, ale později byla znovu vyčleněna a obnovena.
Renezance ovocnářských spolků (1968–1974)
Dne 25. dubna 1968 byl založen Český svaz ovocnářských podniků. Jeho členy se stalo 104 JZD a státních statků. Svaz do roku 1974 řešil otázky ovocnářské velkovýroby. V těsné spo- lupráci s Výzkumným ústavem ovocnářským v Holovousích byly obnoveny každoročně pořádané Ovocnářské dny, kde se mimo přednášek z výzkumu i praxe v zastoupení ovocnářů specializovaných závodů i předsedů vybraných JZD a státních statků řešily aktuální otázky ovocnářské velkoprodukce. Obdobně tomu bylo i ve Svazu zelinářských podniků. Sdružení nebylo nikdy úředně registrováno a v roce 1975 muselo ukončit svou činnost.
Základy formování seskupení podniků specializovaných na výrobu ovoce vznikaly v letech 1965–1967. Příčinou vzniku svazu byly zejména katastrofální dodavatelsko-odběratelské vztahy.
V roce 1965 byl dán nákup ovoce a zeleniny do rukou obchodu, mimo rezort zemědělství. Obchod ovocem a zeleninou měl zájem především o dovoz.
Ceny nebyly objektivně určovány. Řadě pěstitelů ovoce ze socialistických zemědělských podniků bylo jasné, že pro rozvoj ovocnářství je jediná cesta – koncentrace ploch, zúžení sortimentu druhů i odrůd, likvidace přestárlých sadů a výsadba moderních plantáží.
Gesce Sempry od roku 1974
Po likvidaci Svazu ovocnářských podniků se později otázky velkoprodukčního ovocnářství i zelinářství řešily na základě usnesení strany a federální vlády formou gesce, kterou byla pověřena v ČSR Sempra a na území SSR Semex. Těmto organizacím po stránce řízení podléhaly i Výzkumný ústav ovocnářský v Holovousích a Výzkumný ústav zelinářský v Olomouci, všechny šlechtitelské stanice specializované na ovoce a zeleninu a také Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích. Sempra ve spolupráci s Vědeckotechnickou společností, jejím ovocnickým odborem a VÚO v Holovousích pořádala každoročně konference a školení pracovníků ovocnářské velkovýroby. Řízením ji podléhaly i veškeré ovocné školky.
Ovocnáři po roce 1990
Po pádu totalitního systému v 90. letech 20. století se opět navracíme k odkazu víceméně všech výše jmenovaných ovocnických spolků ve snaze zajistit našim ovocnářům a školkařům odpovídající odborné, politické a technické zázemí k tomu, aby se náš obor mohl dále rozvíjet.
Pohled do historie byl vypracován podle pamětí Václava Kocha, dlouholetého předsedy Ovocnické jednoty a dalších ovocnických spolků s doplněním kolektivu spolupracovníků OUČR.
ČEPO a Roman Chaloupka, tajemník OUČR
