Mýty o okounech v kuchyni

Okoun je v kuchyni opomíjenou rybou, se kterou se setkají většinou jen sportovní rybáři, jelikož se v běžné prodejní síti prakticky nevyskytuje.

Je velká škoda, protože jde o jednu z nejchutnějších sladkovodních ryb. Ti, kteří okouna někdy jedli, jistě vědí, o čem je řeč. Okoun je vlastně malý candát (i když nejsou výjimkou kousky dosahující délky přes 40 cm) a má samozřejmě i podobné maso.

Mýtus 1.

Není známo, kdy a jak se rozšířil mýtus o tom, že maso okouna je samá kost. Není to vůbec pravda. Okoun má ve svém těle pouze kosti žeberní, připojené k páteři, a úplně mu chybějí svalové kůstky, kterými se vyznačuje třeba kapr – ano, takové ty kosti tvaru Y, které se s oblibou zapichují do krčních mandlí nepozorných jedlíků při štědrovečerní tabuli.

Mýtus 2.

K dalšímu mýtu asi trochu přispěla nešikovnost některých kuchtíků, kteří si nevěděli rady s okouními šupinami. Setkáváme se tak třeba se „zaručenými radami“, že okouna je nejlepší nejprve spařit horkou vodou a pak celého stáhnout z kůže. Takový způsob si dovolím nazvat ryze barbarským.

Pravda, okoun má o něco silnější a více přirostlé šupiny než jiné ryby a tak trochu připomíná živočicha v brnění, ale to rozhodně není důvod k panice!

Nejlepší kuchyňská úprava okouna je jen tak na pánvi, po mlynářsku. Vyzkoušejte si hu připravit podle našeho osvědčeného rozepsaného receptu.

Michal Schneidewind

Foto: Fotka od joakant, Pixabay