Řeznictví jako řemeslo řemesel přes 708 let


Správný řezník se vždy musel slušně chovat, nesměl nadávat, vést nemravný život a musel všestranně dbát na čest svého cechu. Nad poctivostí a kvalitou řeznické práce vždy bedlivě bděl Řeznický cech. Podle knihy dlouholetého odborníka z oboru Josefa Radoše Řezníci a uzenáři ve světle věku patřilo k pravidlům například to, že chlapec, který se chtěl stát řezníkem, musel být z řádné rodiny.

0056 (1280x853)Učení trvalo dva roky, později čtyři roky. Učni pomáhali mistrům ve všech fázích, od vodění dobytka, porážení, bourání, v masné výrobě, prodeji, ale také jako poslíčci a pomocníci v kuchyni a domácnosti. „Mistr byl na ně přísný a tělesné tresty se pokládaly za jeden z účinných výchovných prostředků.

Vedle odbornosti a zručnosti se značný důraz kladl na cechovní výchovu. Po vysloužení učňovských let byl učeň mistrem uvolněn, zapsán do cechovní knihy tovaryšů a musel odejít do světa na zkušenou.“

Na ulici mohl takový tovaryš vyjít pouze v cechovním oblečení se všemi řemeslnými znaky. Řeznický kroj dodnes sestává ze zelené čapky „lodičky“ a červené kravaty s vyšitým emblémem znaku řezníků. Jeho nezbytnou součástí je sekera, která se při slavnostních událostech nosí přes rameno. Ještě dnes, když zemře významný řezník, provázejí ho na poslední cestě krojovaní kolegové.

Masné výrobky se v obchodech nabízely čerstvé. Aby se leskly a také méně vraštěly, skládaly se ve vitrínách do úhledných pyramid a potíraly tukem. To vše se učila děvčata v kurzech správného aranžování masa a masných výrobků organizovaných ve 30. letech společenstvy řezníků. Šlo o vůbec první výuku děvčat v tomto ryze mužském oboru.

Řeznický cech, dnes Český svaz zpracovatelů masa, lestos slaví už sedmisté osmé výročí udělení privilegia užívání českého lva se sekerou v tlapách ve znaku a práva nástupu v čele všech řemesel. Právě v době vlády krále Jindřicha Korutanského se řeznický cech oddaně postavil na stranu české šlechty a pomohl svým udatným zásahem vstoupit Janu Lucemburskému do Prahy. Svými řeznickými sekerami se tehdy řezničtí mistři a tovaryši prosekali městskou bránou svatého Františka a významnou měrou tak přispěli k porážce korutanského žoldáckého vojska. Odměnou jim bylo udělení privilegia používání českého lva ve svém znaku a práva nástupu v čele všech řemesel. Od středověku tak hrdě kráčeli naši řezníci v čele průvodu naproti králi a za nimi pak zástupci všech ostatních řemesel.

-čp-

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *