Jedlý hřib kovář vs. jedovatý hřib satan
Pozor na záměnu těchto dvou hříbků!
Obě hřibovité houby vypadají nádherně a jedle. Jejich záměna má však velmi vážné následky.
Hřib kovář je jedlý a výtečný
Hřib kovář (Neoboletus luridiformis) má tmavohnědý až hnědočerný sametový klobouk, sytě žlutou dužinu, která po poranění silně modrá. Třeň je červeně šupinkatý.
Rourky má kovář žlutozelené, až 30 mm vysoké a na řezu se rychle barví do modrozelena. Ústí rourek jsou drobná.
Póry jsou v mládí zpočátku žluté, záhy však tmavě krvavě červené a nakonec blednou do olivova, dotykem rychle modrají. Vzácně se vyskytují i odbarvené variety, které mají oranžově či žlutě zbarvené póry
Roste od května až na podzim, v podhorských oblastech ve všech typech lesů, nejvíce ve smrčinách.
Využití kováře v kuchyni
Pro svojí pevnou konzistenci je nejčastěji vařen v omáčkách. Vyžaduje delší tepelnou úpravu! Syrový nebo nedovařený může vyvolat trávicí potíže.
Výborný je také naložený v octu.
Hřib satan je jedovatý a chráněný
Hřib satan (Rubroboletus satanas) je velmi vzácná a chráněná houba, kterou byste vůbec neměli sbírat.
Vyskytuje se především v teplých listnatých lesích.
Klobouk má bělavý nebo našedlý, dužnina je bělavá, po poranění slabě modrá. Na třeni má červenou síťku.
Rourky jsou zprvu žluté, ve stáří žlutozelené, póry jsou na začátku stejně zbarvené jako rourky, ale krátce po otevření klobouku získávají vínově červenou barvu. Ve stáří bývají oranžovočervené.
Satan chutná jemně, ořechově, ale… Za syrova je hřib satan prudce jedovatý, vyvolává silné žaludeční a střevní potíže!
Pokud je sucho, barva dužiny se skoro vůbec nezmění. Mladá plodnice je bez výraznějšího zápachu, staré plodnice páchnou – pach bývá přirovnáván k mršině nebo zpoceným nohám
Satana můžete kromě s kovářem zaměnit s podobnými hřiby s červenými póry, například hřibem kolodějem, hřibem nachovým nebo hřibem kříštěm.
Zajímavost
Podle vzpomínek českého mykologa Františka Smotlachy byly v roce 1928 v okolí Karlštejna nalezeny exempláře, z nichž nejtěžší vážil 2 kg.
